Window...

Název: Ahoj z nebe

Autor: Laurie Frankel

Počet stran: 302

Hodnocení: 12/10

Sam Elling vymyslí algoritmus, s jehož pomocí vám počítač naprosto neomylně najde vhodného partnera. Mysleli byste, že se za to dočká mimořádné prémie? Kdepak! Sam za to dostane výpověď - ukáže se totiž, že jeho program je tak geniální, že páry, které se díky němu seznámili, se nerozcházejí - a firma tak přichází o klienty.

"…já je budu uchovávat se své dokonalé paměti. Budu na tebe tady čekat."

Sam se díky svému programu seznámí s Meredith a když jeho milované zemře babička, s níž se nestačila rozloučit, vymyslí pro ni algoritmus, s jehož pomocí může s babičkou dál chatovat, e-mailovat skypovat… Ukazuje se, že jeho nový program je zlatý důl… Přinese však vítězství nad smrtí lidem opravdu štěstí?

Strhující příběh o hloubce lidských citů, o přátelství a lásce, ale i o smutku, loučení a naději.

Tato kniha mě uchvátila. Nikdy jsem u knihy tolik nebrečela a nenasmála se zároveň. Je to něco úžasného, kniha která se Vám zapíše do srdce a už v něm zůstane-na věky. Nevím, jak přesně popsat všechny své pocity z Hvězd musím říct, že jsem ještě téměř nikdy nebrečela jako při četbě této knihy. Slzy netekly totiž jen na konci, slzy se valily skoro pořád, bylo to k nezastavení, srdcervoucí a bylo to krásné. Najdou se i tací jedinci, kteří u této knížky nebrečeli vůbec, ale moje citlivá povaha tomu nedokázala zabránit. Na začátku jsem si říkala, když teď brečím, co budu dělat na konci? A na konci to bylo ještě horší. Konec mě totálně překvapil a ohromil, nevěděla jsem co si mám myslet, prostě to byl šok. Nikdy bych nečekala že Meredit zemře, že to bude náhoda a nepůjde tomu zabránit. Já, nevím jak mám své pocity s celé knihy ani vyjádřit…

Postavy, byli na tolik reálné a prosté že ani nešli si znechutit. Hlavní postava je jasně Sam a pak Meredit, babička Meredith, lidé kteří chodí do salonku, Dach, Penny a mnohem dalších postav které ani nemůžu jmenovat. Je to zvláštní, nikdy jsem takovouhle knihu nečetla, něco tak smutného a depresivního při čemž prožíváte silné proudy emocí. Pořád netuším jestli tu knihu psychicky zvládnu, je to dost silné kafe emocí ale je to něco ohromného, něco co jen tak si nepřečtete.

"Odloučením srdce šílí…"

Laurie Frankelová vytvořila v knize komunitu lidí, do které jsem chtěla patřit i já, svým způsobem jsem se několikrát sama zasnila a přála si být členkou podobného klubu, jakým byl Salon Styx. Všichni si pomáhali, všichni si vycházeli vstříc, nic nebyl problém, všechno šlo, pro všechno existoval důvod, proč by to mělo jít. Salon Styx se stal jakýmsi útočištěm, místem, kde lidi i po smrti svých blízkých prožívali radost, ale i smutek, mladí, staří, všichni zde nacházeli jedno společné, empatii a pochopení. V knize jsem tak objevila naprosto všechno, co dnešní civilizaci víceméně chybí.

"... od toho okamžiku, kdy první lidská bytost ztratila jinou, se nenarodil nikdo, koho bych mohl milovat tak, jako tebe."

Vlastně ani nevím, co bych Vám měla o knize napsat. Protože ten kdo ji nepřečte, kdo nezjistí a neokusí kouzlo této knihy, mě nepochopí. Nepochopí mou recenzi a bude kroutit pouze hlavou, takže, snad jen mi zbývá doporučit knihu která končí na tolik otevřeně až to s Vámi ještě více sekne.

Užívejte si život, užívejte si každý den, život jde dál, vždicky je na konci tunelo světlo pro které je třeba žít a postupovat dál. Já jdu dál, jdu do toho s Vámi! Nevzdávejte se a přečtěte si knihu o něčem co Vám dá do života smyls.

"Nemůžu na to ani pomyslet. Možná proto, že je to tak bolestné. Možná proto, že je to mimo mou sféru zkušeností. Ale vím, že je to pravda."