Minimálně jednou za týden se setkávám s člověkem co má po krk svého života. Vadí mu jeho váha, jeho délka vlasů, krátké nehty, zaměstná...

Buďte už konečně šťastni!

/
3 Comments

Minimálně jednou za týden se setkávám s člověkem co má po krk svého života. Vadí mu jeho váha, jeho délka vlasů, krátké nehty, zaměstnání nebo jen to, že nemá tuhle knihu jako tenhle člověk. Sama sebe se někdy ptám, sakra kde to vůbec jsem? Copak život je od toho, abychom si pořád stěžovali na svůj život? Ne! není! Kurňa, lidi, vzpamatujte se už konečně, žijeme jen jednou.

Tohle neznamená, jít do nejbližšího baru a opít se do němoty, skákat na diskotéce až do zavíračky a pak jít na další…ne to o tom já nemluvím. Myslím, ten život ve kterém jste šťastni. Že to nejde?! Ale prosím Vás! Možná nebudete vysněnou nejslavnější majitelkou dortíkové společnosti na světě, nebudete chodit na kafčo s Rowlingovou a nebudete psát do Times ale budete mýt malou úspěšnou firmu s dortíkama, plno spolehlivých a pravých kamarádek a budete si přivydělávát sloupkama do Reflexu.

Život není o tom, abychom mezi sebou soutěžili. Život je od toho abychom si ho pořádně užili v tom dobrém slova smyslu. Pokud se nepletu, žijeme jen jednou. Pokud se z Vás stanou po smrti zombící a budete žít znova od základu, tak prosím ale já jsem zastánce té první varianty. Uvědomte si, že vaše váha sice není ideální ale zase vážíte méně jak sto kilo a nejste na tom zase tak nejhůř. Že si nemůžete koupit nové ferrari, to je sice smutné ale třeba to pěkné zelené Volvo jo.  Snažte se najít ve svém životě záchytný bod, něco co Vám bude dokazovat, že jste šťastni.


Protože, člověk nemůže mýt všechno. A ani není zprávné, aby se mu splnila všechna přání. Protože jakmile se splní stará, vaše podvědomí bude najednou vytvářet jiná přání znova a tak to půjde zase dál a dál…neříkám a netvrdím, že přání by se neměla plnit! Ne to pro bůh ne! ale že život není jen od toho, aby si člověk plnil ty největší sny a přání, protože mnohdy jste už šťastni jen tak.

Lidé co si stále stěžují ve skutečnosti šťastni nejsou. Při otázce  co by se stalo kdyby už ten jejich „problém“ nebil nevědí co odpovědět. Já to ale vím, neměli by si už na co stěžovat a tak by vytvářeli buď své nové problémy nebo by se zchopili a začali si konečně připouštět že jsou konečně šťatsni.

Protože říci že jsme šťastni je velmi složité. Co bude pak? Pak moji milí, nebude prostě nic. Budete prostě šťastni.


Přestaňte se stále pouštět do depresí. Když budete v nich teď, může se stát že v nich budete i za rok. Že je Vám třeba patnáct, jste v pubertálním období a máte na to právo? Ale kdeže! Tohle budete klidně říkat i ve třiceti, „Ahoj, jmenuju se Jana a je mi třicet. Nejsem spokojená se svým životem…“ a víte proč Jana není spokojená se svým životem? Protože na něm nezačala pracovat, nezačala se snažit, aby se její život stal něčím lepším a ona mohla večer ulehnout do postele a pomyslet si jednoho pěkného večera: „Konečně jsem šťastná.“

Uvědomte si, že šťastní nemusíte být jen z úspěchů v kariéře. Může to být i malá maličkost co Vás udělá šťastnou, třeba květiny od přítele, nově koupená knížka, svetr, kabelka…výlet na chatu, dostanný dopis od kamarádky od moře nebo chvíle v posteli s dobrou knihou a teplou čokoládou.
Takže lidi, zamyslete se nad sebou a zeptejte se: „Proč nejsem šťastná?“ a pokud nebudete, zeptejte se: „A co bych pro to mohla udělat?“ protože život je jen v mém případě jeden. Takže děcka, kupujte svým manželkám, partnerkám, kamarádkám kytky. Choďte s pejskama a kočičkama na procházky, navštivte rodiče, snězte jednu tabulku čokolády a kupte si novou zajímavou bichli! Protože pokud se nemáte skvěle, co proto něco udělat? A na závěr, děťátka máte na to být šťastní vůbec koule?







You may also like

3 comments:

  1. Tenhle článek se mi líbí :) souhlasím s tebou a snažím se radovat z maličkostí jako je vůně trávy nebo to, že mě před chvílí před cvičení pokousali mravenci... ŽIvot je krásný, je smutné, že to hodně lidí nevidí

    ReplyDelete

Powered by Blogger.