Solo pro klavír není špatné, dalo by se říct, že dokonce chutná skvělě

0 Comments

Název: Sólo pro klavír
Překlad: Josef Šup
Vydavatel: Československý spisovatel
Počet stran: 270

Solo pro klavír je postarší knížka pocházející z roku 1960, od francouzského spisovatele André Mauroise. Vlastně, to že je postarší Vás ani neodradí. Ano. Vydržte chvilku. Dodá to tomu takoví ten literární džajv. Jsem si jistá? Jsem. Sólo pro klavír je literární lahůdka.

Soubor snad třiceti povídek, Vám přináší náhled do života umělců. Jedná se převážně o čtení vztahů, povídek ve kterých se řeší mnoho emocí a čtenář má možnost prožívat je společně s postavami Andréh postav. Náhled do života herců a literátu je více než zajímavá.

Co je však na knize nejzajímavější a možná mnohé čtenářek odradí je to, že všechny povídky jsou podbarvené depresičtností a lze i napsat, že žádná z povídek nekončí dobře. To dodává navíc knize, plno nových a zajímavějších rozměrů. Autor se zaměřoval hlavně při psaní knihy na emoce. Ať na ty postav nebo na ty, které chtěl přenést na čtenáře.

Ze začátku, jsem měla mírné obavy z tohoto díla. Tento autor je v současnosti zapomenutý, dalo by se říct dokonce zakopaný v hrobě a dnešní čtenáři už klasickou literaturu nečtou. I já mám špatné zkušeností z klasickou literaturou. Má jiný sloh, jazyk a člověk se musí naučit číst mezi řádky aby se dozvěděl alespoň něco pořádného. Navíc taková četba není rychlá a kdo dnes čte knihy, které nejsou svižné? Nikdo. V tom je dnešní problém. A právě tomuto se autor úspěšně vyhnul i přes to, v jaké době žil a to převážně v 19.století. velký kus práce je vidět i na panu překladatelovi, který má neuvěřitelně pěkný doslov o samotném autorovi na konci knihy. Takže ne. Solo pro klavír není klasika ve smyslu slova klasika. Je to depresivní čtení určené klidně i naší době. Nevidím tam žádný extra velký rozdíl.

Nedá se popřít, že jako v dnešních knihách, některé hlavní hrdinky by si zasloužili pár facek a pak násilný kopanec do stehne aby se konečně vzpamatovali. Jenže přiznejme si to, jaká kniha takovou hrdinku postrádá? Dám Vám jednoduchou odpověď: žádná. Takže, tohle by se dalo přejít.

Co se týče postav, lze mluvit i o velice propracovaných a pestrých charakterých v některých povídkách. V některých jsou postavy méně propracované, méně se projevují a nelze tolik mluvit o jejich chování nebo myšlení. Některé ženy v knize splývali dohromady, některé se však podstatně lišili.

V čem se André vyžívá kromě píle na postavách jsou i popisy. Těch je v některých kapitolách bohatě. André se hodně zaměřuje na krajinu. Je vidět, že ze svého okolí hodně čerpá a všímá si i ty nejmenší maličkosti, což je mnohdy velice ocenitelné. V dnešní době se tolik popisovačů nenachází. Autoři se spíše zaměřují na svižnost textu. I já jsem zastánce, že by text měl ubíhat rychlím krokem ale díky Andému, vím, že dobrý, čtivý text může mýt i mnoho popisů krajiny. Co mě neuvěřitelně nadchlo, byl třeba dlouhý popis jedné věci. Bylo to nehorázně čtivé a inspirativní.

Ale zkraťmě to. Pokud bych měla shrnout Andrého dílo, vyšťourat z něho nějakou koncepci, poselství, které příběh obsahuje, je to boj dobra ze zlem. Nechápejte mě špatně. Nikde se nemydlí vlkodlak s vílou kmotřičkou. Ten boj se neodehrává mezi lidmi. Naopak odehrává se v lidech. V nich samotných. Svádějí své vnitřní boje se vztekem, strachem nebo touhou. To je na příběhu fascinující. Autor použil na všechny příběhy klasickou zápletku ale na druhý pohled už o tak klasickou zápletku nejde. A to je skvělé.

Pro čtenáře nebude neúsnosná ani délka románu. Zde se potvrzuje že na počtu stran nezáleží. Kniha má něco lehce přes 200 stran a je velice útlá. Zato skýtá ne malé moudra, překvapení a požitek ze čtení. Tuto knihu by neměl minout, žádný pravý knihomol. Dovolím si i označit, že by kniha mohla patřit do pokladnice světové literatury.

About Post Author

Christina

Morbi leo risus, porta ac consectetur ac, vestibulum at eros. Fusce dapibus, tellus ac cursus commodo, tortor mauris condimentum nibh, ut fermentum massa justo sit amet risus.

Window...