Window...: RECENZE KNH

Showing posts with label RECENZE KNH. Show all posts

Nakladatelství: Fragment

Formát: Paperback

Rozsah: 304 stran

Jednou jsem tuto knihu otevřela a zavřela. První stránka mi totiž přišla jako klišé. Očekávala jsem něco originálního a svěžího, neboť, řekněte, kdo na tuto knihu nepěl chvály?

A tím vlastně začala ta jedna velká výzva. Když jsem knihu odložila a začala s jinými výtisky a knihami, vrátit se opět k ní. A víte co? Nakonec se to přeci jen vyplatilo...

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!

Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal. Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější…

Takže je hned jasné, že půjde o záchranu lidstva. Tedy o ten zbytek, který z lidstva takového jaký známe, zbyl. Ano, nadvládu nad lidskými bytostmi převzali upíři. Težko říci, vlastně jak a proč. Každopádně se ocitáme ve světě, ve kterém my lidé, nemáme absolutní hodnotu. Pouze jedinou - jako žrádlo. Je to děsivé a je to kruté. A mezi tím vším se ocitá nebo spíše žije mladík jménem Gen.

Je jakýmsi přeživším, posledním z posledních. Alespoň si to myslí. Neboť i jeho rodina se proměnila v krve žíznivé a maso chtivé bestie. Proto se snaží dodržovat základní pravidla. Pravidla pro přežití

To se ovšem brzy změní. Ano, i Fukuda do své knihy rád přimotá trochu romantiky. Která je sice od začátku velice předvídatelná, stejně tak i osoba a její původ. Přesto nelze těmto dvěma tvorům nefandit. Každopádně se Fukunda v romantice jako v takové opravdu zvláště nevyžívá. Jeho hra, osud jak hýbá se svými vlastními postavami je opravdu brutální. A celá kniha připomíná mix Hunger Games a nějakého postapokalyptického dílka z řad těchto románů než všehlasné Stmívání.

Pro některé to bude příjemné. Neboť tím pádem autor sází více na akci než na romantiku.

Andrew není špatný. Má své dobré nápady, dobře ví kam směřuje. Občas je mírně předvídatelný a má tendenci vše co nejvíce vyhrotit. Je akční. A především, když překonáte jako já prvních pár stránek, je i čtivý a slibuje pěkně zažité jedno či dvě odpoledne.

5/10

Tímto velice děkuji nakladatelství Fragment, za poskytnutí recenzního výtisku. Neboť si jejich spolupráce velice považuji.

Knihu lze zakoupit zde nebo ve všech knihkupectvích.

Author: Julian Barnes
Publisher: Jonathan Cape London
Format: Harcover
Lenght: 360 pages

As boys, George, the son of a Midlands vicar, and Arthur, living in shabby genteel Edinburgh, find themselves in a vast and complex world at the heart of the British Empire. Years later—one struggling with his identity in a world hostile to his ancestry, the other creating the world’s most famous detective while in love with a woman who is not his wife–their fates become inextricably connected.

In Arthur & George, Julian Barnes explores the grand tapestry of late-Victorian Britain to create his most intriguing and engrossing novel yet.

Everyone knows Sherlock Homes, but did you really know some facts about his author? About Sir Conan Doyle? When, I was a little, I love so much his books. But I don´t know about author anything. When one day I went into the local library, far from being I have no idea, that I find into this litlle house so much beautiful book like this.
When I saw this book, thoughtfully I examined it. And after a couple of minutes, I took this book to my house.

Immediately after first page, I realized the fact - i love this book. Really lot. The story of two boys, from such differents words, I loved. For much of the parts of book, Barnes cuts quickly between these two boys - Arthur, one on George - meticulousy mapping their journey before they finally meet. You might ( of course!) expect along the way, from this author, some trickery, but Barnes sometimes arrives here witch an absolute formal clarity. And Barnes, has a sure feel for Conan Doyle´s sence of propriety, duty and life.

His prose, and, particularly, his facility with dialogue, is a kind of homage to the stateliness of late Victorian letters, and in partcular, for the creator of Sherlock Holmes, whose great gift was his ability to embed his narrative in speech.

The fiction detective story has everything, what I expect from the quality book. Barnes work has incredible potential. I have been rather impressed of Julian Barnes, who has taken the bones of a long - dead history and imbue of them with vivid and memorable life. Barnes work is one of the best book, which I read in this year.

5/5

Author: Miranda Hearn
Publisher: Sceptre
Publication date: 2005
Pages: 266

In a farmhouse near Calais, a lonely English girl pieces together the life of the legendary Admiral Nelson - the loving godparent she learnt was actually her father only after his death. What no one tells Horatia is that the woman who has led her into exile, Nelson's mistress Emma Hamilton, is also her mother. In this absorbing, poignant novel, an intimate light is cast on the most celebrated couple of their age. But while Nelson and Emma's story of extraordinary success and grand passion ends in heartbreak, the tale of their secret daughter becomes one of spirited survival.

Everyone who knows me knows that I love romantic/psychologics storys. I really do. So, when I started reading of couple of days ago and I was looking for a relatively short or medium book, I decided to pick up Nelson´s Daughter.

And what a world it is! The story set in back an English country. And, hay readers, I must say one sentence: I love this story, really, really do.

Nelson´s Daughter is a delighful, refreshingly original story in a skifully crafted setting with perfect description of places, situations and persons. Book have simple language, but wich one reads itself. The text is clear, beautiful and pages ticking under your fingers.

I liked story about capitan Nelson and his amatory life. About his family and his daughter. I read this book in just one day and I really enjoyed it.

So...if you have a chance read this book, do it. You can trust me, this book is really beautiful. And I can´t forgot: this book cover is definitely one of my favourite...

4,2/5

" Her writing is characteful, witty and wise."

Husitská epopej II – Za časů Hejtmana Jana Žižky

- Vlastimil Vondruška

Husitská epopej pokračuje tradičně druhým dílem, který se odehrává v letech 1416-1425. Chvíli jsem přemýšlela, proč jsem se rozhodla pro další Vondruškovu knihu. Zda je to pouze ze zvědavosti, jak si český autor vede s tak velkým, obsáhlým a složitým tématem jako doba Husitů, či je to pěkná vzpomínka na díl předešlý.

Abych byla upřímná, oba dva důvody mají jistý podíl. Nějak jsem nevěřila, že by i tento díl mohl být stejně dobrý jako jeho předešlý román. S českými historickými romány nemám dobré zkušenosti a vždy mnohem raději dám přednost panu Follettovi, než nějakému mladému českému pisálku. Udělala jsem ale opravdu dobře, když jsem dala knize šanci.

Pokud hledáte tu pravou dobrodružnou oddychovku na blížící se léto, ráda bych Vám všem doporučila Vondruškovu epopej. Ne jen kvůli propagaci, to ne, ale kvůli stylu, jazyku a mistrnému vyjádření pana autora. Je opravdu dobře znát, jak zběhlý je ve svém řemeslo, dokonale vykresluje a popisuje, opírá se naprosto přesně o fakta a dokáže navodit tu správnou atmosféru. Do knihy jsme se navíc velice snadno začetla, neměla jsem ani žádné velké problémy se starší formou jazyka, formy podání textu či hovorových výrazů. I když abych nebyla jen vychvalovačná, někdy si to pán Vondruška trochu přihoršil těmi výrazy. Některé se do textu tak úplně nehodily, jiné naopak trochu připomínaly opravdu až moc středověkou mluvu a musela jsem nad tím pokrčit bezmocně rameny. Berme to ale jako menší okořenění už tak velice podrobnému textu, který lze zkoumat a pitvat jako mrtvola na pitevním sále. Zkrátka se v jeho díle budete vyžívat, alespoň doufám, neboť já to přesně dělala. Vychutnávala jsem si tu zajímavou knihu, četla ji po velkých částech a mnohdy šla spát i pozdě v noci, abych si ještě trochu zapitvala v tak dlouhém textu plném výrazů, slov a historických fakt. Není to čistě relaxační kniha, rozhodně v ní nebudete řešit banální problémy hlavních hrdinů, zato Vás natolik stáhne do doby, že zapomenete na tu současnou. Takže plusy to jistě má.

Bohužel, trochu na knize ubírá to, že ji budete číst opravdu déle. Ne dva dny, ne týden. Co se týče jazyka, mnozí se jistě v jistých obratech zaseknou, někteří si budou chtít zkontrolovat historické dodržení faktů, někdo bude stěží louskat druhou stránku. Pokud si ale příběh opravdu oblíbíte, ponoříte se do něho, překousnete jeho délku a budete opravdu vděční za tento český unikát. Připadal mi tak trochu jako vykojení z dnešní doby, připomínal mi ty staré ohmatané plesnivé knihy z roku devatenáct dvacet pět se starou češtinou. Zkrátka je to jinačí a ne hned bych knihu tipovala na Čecha.

V závěru jsem spokojená. Kniha mi rozhodně hodně dala, oživila dávno zapomenutá fakta, přiblížila dobu a nabídla mi další kus života, který jsem s chutí prožila a podle mého stál za to.

4/5

Tímto velice děkuji za poskytnutí recenzního výtisku Knihcentrum.cz, za jejíchž spolupráci si nesmírně vážím!
Knihu lze zakoupit zde.

Autor: S.H.Kolee

Vydavatel: Baronet

Rok vydání: 2014

Vazba: tvrdá bez obalu

Osudová náhoda

Osudová náhoda je další knižní dílo, které si hned na první pohled budete řadit do červené knihovničky. Sálá z něho slíbená romantika a pořádný peprný zážitek.

Přesně takto, jsem ke knize přistupovala, očekávala jsem další trochu klišoední příběh s výraznými prvky, jako vlastní třeba Rozkoše léta. Popravdě jsem se jich nedočkala. I když se žánrově kniha řadí do erotických a romantických oddělení, uspokojením nejspíš čtenářky, když napíšu, že jak do té první, spadá spíše do té druhé.

Máme tu opět bohatého muže, průměrně vyhlížející, průměrně placenou a inteligentní dívku. Příběh se může rozjet. Na druhou stranu, bez tohoto klišé by to nebylo to pravé ořechové. Nebylo by to ono, protože by už to nebyla moderní peprná popelka pro dospělé. Na tom se všichni schodneme. A číst o muži v otrhaném tričku s jedněmi botami a o dívce s Chanel kabelkami, jak se do sebe bláznivě zamilují, zase není to pravé. Proto se musím pozastavit nad tím, že jsou tak tyto knihy shazovány. Přestože všechny mají stejnou, podobnou nebo velice podobající se pointu, ještě neznamená, že tyto knihy budou všechny stejné do puntíku. Některé jsou jak přes kopírák, některé jsou ale i příjemným zážitkem a oddechovým čtením. A přesně takováhle je i Osudová náhoda.

Již od první stránky, Vás dokáže autorka neuvěřitelně vtáhnout do příběhu a nepustit vás. Knížku tak hravě přečtete na jeden zátah, a užijete si ji plnými doušky. Již od začátku se mi postava hlavní hrdinky Lauren líbila. Nehrála si na žádnou malou, křehkou dívenku z chudé rodiny. Hned na prvních stránkách nám pěkně vyložila své „temnější“ zážitky z minulosti, nakousla nějaké to téma do budoucna, ale jinak nám dávala pocit, že je to tvrdá, ženská osobnost, která se rozhodně nebude věnovat věčnými debatami o tom, jaká je to chudinka. Právě na opak.

Osobně, jsem si knihu vychutnala. Pro styl, jazyk, kterým autorka dokáže skvěle kouzlit, zápletku a samotný nápad, pro sarkastickou Lauren. Na posledních stránkách jsem sice mírně začala ztrácet nervy, Caden se předvedl jako hlupák a ne jednou by si zasloužil nějakou tu facku vrazit, ale myslím si, že to napětí, jestli se i přes to k sobě vrátí, zato stálo.

Tímto velice děkuji knižnímu e-shopu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku, neboť si jejich spolupráce nesmírně vážím. Knihu zakoupíte zde.

5/5

Název: Všechno je definitvní

Autor: Stephen King

Rok vydání: 2015

Nakladatel: Beta nakladatelství

Překlad: David Petrů, Linda Bartošková

Všechno je definitivní

Přestože, se nejedná o nejnovější počin amerického krále horroru, spíše o starý počin nově vydaný, musím říci, že jsem se na tu jeho nově vydanou knihu ohromně těšila. Upřímně, nemůžeme očekávat, že by nějaká sbírka čtrnácti povídek přebyla jeho vyspělejší dílo s jedním rozvinutějším příběhem, na druhou stranu si můžeme klást otázku, zda je to opravdu jen pouhé seskupení povídek, které by mohlo být výraznější než nějaká jiná jeho kniha.

Dlouho jsem uvažovala nad faktem, zda se mi líbí více jeho sbírka nebo jiná jeho kniha s jedním tématem a dějovou linii. Dospěla jsem k názoru, že jeho knihy však nelze srovnávat. Každá je jiná a má své vlastní skryté kouzlo, které bud čtenáře dokáže odrovnat, překvapit a nebo znechutit. Dokáže přenést pocity, myšlenky i názory na daného jedince a je pouze na něm, jak nabízené informace převezme a zpracuje.

Pro mě se stala jeho povídková sbírka Všechno je definitivní, opravdu definitivním čtením. King je právem nazýván mistrem horrorů, neboť jeho schopnost vyprávění a měnění stylů z povídky na povídku je obdivuhodná. Sice, se trochu zadrhávám na úrovní povídek, která se malinko nevyrovnává, a některé povídky jsou značně slabší než ty ostatní. Ať jazykově nebo prostě tematicky (hororově). Přesto to podle mě, není nic strašného, i ta nejslabší povídka, podle mého něco do knihy přinesla a i když nesplňovala všechny ingredience strašidelné povídky, splňovala alespoň té normální.

Z celkového pohledu, však King posílá velice důležité poselství – že se nevyčerpal, má stále mnoho nápadů a způsobu na kvalitní zpracování povídek a ukazuje čtenáři, svou vášeň ke slovu psanému. Je skvělý vypravěč, a ač je povídka trošku neoriginální nebo slabší, dokáže ji skvěle uchopit a zpracovat. Podmanivé, vybroušené poddání a skvělé úvody nebo doslovy ke každé jednotlivé povídce, dodávají knize jedinečnost. Bavilo mě nořit se do té haldy písmen, slovních převratů a říček, se kterými kouzlil ať u svých poznámek nebo v samotném příběhu/ povídce.

Je to definitivní kniha. Ne skvělá, famozní ale definitvní. Je to jako když každé ráno snídáte mléko s ovesnými vločky a po dvou letech si místo toho dáte palačinky s javorovým sirupem. Chvíli to zamyšleně přežvykujete v ústech, pak se ale usmějete a zjistíte, že Vám tahle zatraceně skvělá chuť chyběla, a že je stejně skvělá a možná dokonce i lepší než dříve. A stejně tak je to i s Kingem. Možná trochu lepší, možná trochu horší než jeho předešlé romány. Záleží na vašem úhlu pohledu a na tom, jak byste se k „palačinkám“ postavily. Já bych si je vychutnala. Stejně jako knihu Všechno je definitvní…

Tímto velice děkuji knižnímu e-shopu Knihcentrum, za poskytnutí recenzního výtisku, jejíchž spolupráce si nesmírně vážím! Knihu lze zakoupit zde.

5/5

Autor: Jennifer Weiner
Počet stran: 466
Stav: paperback, e-book
Nakladatelství: Washington Square Press

Na svou první knihu od Jennifer jsem se neuvěřitelně těšila, přesto jsem nečekala, že by si mě dokázala získat takovým způsobem. Očekávala jsem obyčejný milý příběh s pěknou obálkou. Ale již od první stránky jsem se do příběhu neuvěřitelně ponořila, a nemohla jsme přestat číst.

Autorka prostě ví, čím si získat srdce čtenářky. Neboť do příběhu zasadila neuvěřitelný potenciál, který byl využit, a je tak poznat, že si autorka vidí pod prsty a není to vykrádání sama sebe. Jennifer Weiner, ve svém příběhu podala nejen neuvěřitelný cit pro romantiku, jemnocit ale také pro ženskou duši, a přesně ví, jak věty uchopit a zpracovat je. Kniha je neuvěřitelně milá, krásná, dojemná, ale místy vtipná, hořká a dosti peprná. Má mnoho ingrediencí neuvěřitelného čtenářského požitku a Jennifer dokazuje, že je právem velice uznávána americká autorka.

Kniha si mě získala nejen nádherným zpracováním, originalitou ale i stylem, který má autorka velice zajímavý. Připomíná mi to ty pravé, zahraniční spisovatelky, které píší především pro sebe, a je to znát. Její styl, mi velice připomínal styl mé milované autorky Jodi Picoultové, ne po dějové stránce příběhu, neboť jsem zatím nečetla od Picoult knihu s takovýmhle tématem, ale slovy, popisem a něčím, co neumím vyjádřit. Je to nejspíš kouzlo kvalitní zahraniční literatury.

Jisté dívky, nebo alespoň tak, jak jsem si dovolila název přeložit, je kniha čiře ženská a krásná. Není to největší unikát, ale má v sobě kouzlo, které čtenářku neuvěřitelně překvapí. Vlastnit tuto knihu v knihovničce, není zrovna k zahození, protože nikdy nevíte, zda se nebudete chtít k jednotlivým pasážím vrátit. Tak to vnímám já. Protože tato kniha, kterou jsem zhltla za několik málo večerů, si mě získala, a jsem naprosto šťastná, že jsem měla možnost si jí přečíst.

U Certain Girls, jsem ocenila především to, že má dar aby u ní člověk skvěle relaxoval a zapomněl na svět okolo, a pro její zajímavý styl a zpracování. Přestože, jsem se setkala s mnoha odpůrci a čtenáři, jemž se kniha nelíbila a oceňovali ji dosti nízkým hodnocením, psali recenzi na její neoriganilitu a na to, jak autorka vykrádá sama sebe, pro mě to takové není. Pro mě se stala kniha příjemným společníkem na cestách, a je pouze na Vás, jak se k této knize přikloníte vy…

4/5

Název: Co muži dali a vzali

Autor: Tereza Čiháková

Rok vydání: 2014

Vazba: pevná s přebalem

Nakladatelství:

BMSS-START spol. s r.o.

Jaro se nese ve znamení skutečných příběhů s oscarovými ambicemi. Jeden trochu přikrášlený do jisté míry možná i autobiografický. Patrně nejpůsobivější to sice příběh nebude, ani kdybyste si k tomu přidali láhev bílého a chuť na jazyku, k něčemu méně kvalitnějšímu a domácímu. Co muži dali a vzali, není žádný unikátní příběh na poli české literatury, neslibuje žádnou kvalitu a ani si při něm neoddychnete od postav, kterým byste nejraději jednu vrazili. Dokáže Vás ale na chvíli zaujmout a pohltit, vtáhnout Vás do trošku výraznějšího stylu psaní, který se až někdy rázně podobá knihám Haliny Pawloské, občas slovním obratům knih z minulého století.

Co se týče slohu, Co muži vzali a dali, je to sloh velice výrazný. Přechází ze zajímavých propracovaných pasáží, do těch nudných, opakujících se, nevýrazným a nudným. Má prvky obyčejného českého vyprávění, ukazuje tvrdou realitu a hlavní hrdinové si nehrají na dokonalé osobnosti, spíše podtrhávají svou nedokonalost, klasickou konverzaci a ušpiněnou Prahu.

Text Terezy Čihákové nepřináší nic nového. Opět se nacházíme ve velice reálném, trochu deníčkově laděném příběhu jedné dívky, která se svou vyzrálou osobností může rovnat třicetileté ženě v manželství, ve kterém se budete patlat delší dobu, a ne jeden večer na balkoně se skleničkou džusu nebo toho vína. Budete mýt chuť text neuvěřitelně rozpitvávat a někdy naopak neuvěřitelně hodně kritizovat a pomlouvat. A celkově působí, že autorka knihu psala stejně rozkouskovaně, jako vy ji budete číst a střídat mezi tím s kvalitnější literaturou, aby jste si od toho přehnaně divného textu dali pauzu.

Co muži dali a vzali, mají svou jistou dávku lásky, odvahy a rozhodnutí, které přináší především hlavní hrdinka, která sice toho moc nepobrala, ale jako jedna z klasických lidí to ani moc nepotřebuje. Je jednoduchá a její vztahy s muži jsou spíše milné a hloupé, než aby skočila do nějakého po hlavě a s vervou. Je to tak. Ne tak přeslazený, ne tak prozově laděný příběh, dokonce ani ne deníkový zápis. Čiháková si to trochu poupravila do formy pomalého čtení , místy o ničem a vlastně o hodně podstatných věcech, jako o vztazích, pocitech nebo už jen denních všednostech o kterých se dočtete jen v těch průměrných českých románech, které ničím nepřekvapí a ani moc nepotěší.

Z celkového pohledu mi kniha autorky Čihákové nepřinesla nic nového a občas jsem si od knihy mnohem raději odskočila na literární hostinu někam jinam. Nabídla mi sice slohově trochu propracovaný text, který místy ale značně pokulhával a připomínal více blogovou povídku než kvalitní prozu, přesto to není rozhodně podpásovka a je jisté, že někteří ji mnohem více ocení než já. Záleží na úhlu pohledu a na tom, jak budete knihu vnímat a s jakým očekáváním k ní budete přistupovat, případně co si z ní odnesete.

2,5/5

Tímto velice děkuji za poskytnutí recenzního výtisku knižnímu e-shopu Knihcentrum.cz. Jejíchž spolupráce si nesmírně vážím. Knihu T.Č. lze zakoupit na této adrese.

Autor: Samantha Shannonová
Počet stran: 480
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014

Knihu Kostičas jsem si přála přečíst opravdu dlouhou dobu. Poprvé jsem na ní narazila při cestování po Anglii. Zaujala mě svou obálkou, která mě natolik upoutala, že jsem se do knihy pokusila i začíst a zjistit, o co se jedná. Hned po několika odstavcích jsem zjistila, že držím v rukou knihu neuvěřitelně potenciální a zajímavou, neboť spadá žánrově do Hunger Games – postapokalyptického žánru, který mi není zrovna cizí a po přečtení Hunger Games, jsem žádnou další knihu s tímto zaměřením nečetla.

Proto jsem si knihu okamžitě zakoupila. Hned po návratu do Prahy jsem zjistila, že kniha vyjde za pár měsíců v českém překladu a rozhodla si knihu přečíst. Bohužel, na knihu jsem zcela zapomněla. A pokaždé, když jsem jí pak později vnímala okolo sebe v podobě překladu, říkávala jsem si, že mě ten akční příběh přeci čeká doma, tak kam se vrhat.

Vídávala jsem jednu dobu veliké množství lidí, kteří Kostičas četly nebo recenzovaly. Zdálo se, jako by se jeden čas s knihou přímo protrhl pytel. Do dneška nechápu, proč jsem tomu nepřikládala nějakou váhu. Neptala se sama sebe, proč tu knihu všichni kolem mě vlastně čtou? Místo toho, jsem na knihu opět zapomněla. Vynořila se ve vzpomínkách až na začátku tohoto roku, když jsem si prohlížela stránky nakladatelství Host, a rozhodovala se, jestli se mám pustit do četby Temného bratrstva.

Když jsem před několika týdny onemocněla, nemohla jsem se rozhodnout do jaké knihy se pustit. Kostičas mi připadal jako jednoduchá jednohubka, kterou brzy přečtu. Nepletla jsem se. Tento čtyřista stránkový román jsem dokázala zhltnout za necelé dva dny. Pravda, kdybych se po prvních třech kapitolách znuděně neodfrkla a knihu (tablet) jednoduše nezaklapla s tím, že to nemá cenu a z mouchy se opět na českém trhu dělá komár, přečetla bych jí na jeden zátah. Jenže, znáte to. Druhý den jsem musela stále přemýšlet o jedné nesrozumitelné věci, a tak jsem se tedy s vervou pustila do pokračování. Ze začátku jsem měla tendenci autorku kritizovat. Možná by tedy nebylo od věci, kdyby autorka některé věci ze začátku více rozvinula, tím pádem by je důkladněji objasnila. Upřímně, mě v tu dobu nezajímal slovníček na druhé straně knihy. Náladu na přetáčení knihy a hledání něčeho o čem vlastně nevíte co je, mi vážně nepřipadalo nejvhodnější. Na druhou stranu, nebyla to žádná velká překážka, kdo chce klidně si to nalistuje, kdo ne, bude se pomalými kroky dopracovávat ke stručnému vysvětlení v průběhu knihy. Krom tedy někdy až moc zdlouhavých vysvětlovacích pojmů, které nudí, ze začátku na čtenáře doléhá též střídavost se zmíněným nedostatkem informací. Pro mě bylo opravdu těžké, se do několika pěti kapitol do knihy začíst.

Přestože knize předehrává ne moc zdařilý začátek, autorka si dala práci s vystavěním nového světa na bývalém území Anglie, pohrála si s detaily, a celkový dojem byl velice reálný a povedený. Brzy se též po ne moc navnaditelném začátku do knihy opravdu začtete, a ta vás strhne sebou a nebudete moc přestat se čtením. Budete chtít pokračovat v tom neuvěřitelném dobrodružství a bát se o vlastní kůži.

Pro mě, byla na konec kniha opravdu jiná, než jsem si představovala na začátku. Zapomněla jsem na to, co mi vadilo a přijmula nabízená fakta. Efektem toho všeho bylo, že jsem si tu jízdu v Kostičase neuvěřitelně užila, a možná bych se tam kdyby to šlo, někdy i vydala. Protože, Kostičas má skvělý potenciál, který autorka dobře využila a nezapomněla na velice podstatnou věc všech současných příběhů- vášeň a lásku, která tvoří snad každý román.

A tak se tedy dostávám ke konci. Konec knihy byl sice trochu předvídatelný, ale líbil se mi. Měl to pravé kouzlo a jiskru, které Vás na vábí na pokračování. První díl této série má tedy stinné i světlé stránky, ale protože jsem se do příběhu začetla ne pro jeho kvalitu, nýbrž neuvěřitelný magický svět ve kterém mi mnohé připomínal ty pravé adultské fantasy knížky, kde nehledíte na originalitu a jazyk, ale na to jak moc se Vám kniha líbí a kolik v ní prožijete, dávám knize zasloužených pět hvězdiček.

Knihu bych Vám chtěla doporučit k přečtení, protože je v ní z pohledu čtenáře možné snad všechno, je naplněná akcí, láskou a dystopií. A zpříjemníte si tak jeden deštivý den nebo podvečer…

Tímto velice děkuji nakladatelství Host, za poskytnutí recenznícho výtisku, neboť si jejich spolupráce nesmírně považuji...

5/5

Název: Jiné životy Hynka Harra
Autor: Jakub Dotlačil
Nakladatelství: Host
Počet stran: 320
Vazba: tvrdá, e-book

Třísetistránkový román Jiné životy Hynka Harra je zdařilou prvotinou o jednom velkém dobrodružství českého učitele matematiky, který nás zavede nejen do Prahy ale i do Berlína v šedesátých letech 19.století. Zavede nás mezi spiritisty, parapsychology, pruské dělníky či mezi české vlastence. Nezní to už od začátku až moc skvěle?

To jsem si říkala již od doby, co jsem pravidelně tento román vídala nejen v knihkupectvích ale i u svých přátel v jejich domácnostech. Zajímalo mě, co je to za knihu, se kterou se jako by roztrhl v jednom období pytel. Přemýšlela jsem, co má v sobě dobrého, že ji přečetl i kamarád, který sotva přečetl povinnou četbu.

Když jsem se do knihy pouštěla, neočekávala jsem zhola nic. Stává se mi více než méně, že když velké množství lidí nějakou knihu vychvaluje, mě se to netýká a bývám mnohdy za svůj názor ukamenována. A tak jsem tedy nesázela na tu nadšenost okolo sebe. Měla jsem. Když se ohlédnu na zpět, neuškodilo by to. Byla bych natěšená, zhltla bych to během několika dnů a měla bych o knize naprosto úžasný dojem. Místo toho jsem otálela a hned po první stránce se rozhodla knihu odložit. Z důvodu, že tohle bude delší četba…

Do této chvíle nechápu, jak jsem za jediný večer a noc, mohla zhltnout třísetstránkový román. Nejspíš má na tom podíl období, kterým jsem procházela a tato kniha na mě vyskočila v tabletu s vykřičníkem jako rest. A tak jsem se do ní pustila. Ve skutečnosti, se podle mého mínění mohla kniha pro mě zdát zajímavá ale to, co ve skutečnosti lákalo mé čtenářské já, byl samotný Dotlačil, který si umí mistrně poradit s vylíčením historického prostředí. Ale nejen to. Dotlačil překvapuje čtenáře, jakým je zdatných prozaikem, vypravěčem a autorovu neuvěřitelnou schopnost pracovat s reáliemi a fakty.

Z hlediska čtenářského požitku, je sice trochu na škodu, že se autor do svého díla více neponořil a nevypiloval zbývající chyby, obnášející stylové dnešní výrazy, které ne vždy do díla zapadaly a svou neuvěřitelnou nedočkavost vysvětlit čtenáři pojmy příští, které tak nespadají do časového rámu okolností. Román, je místy protkaný slovy, které bych do někoho sice nezařadila, přesto se nedá o nich mluvit jako o něčem špatném. Přinášejí na jednu stranu čtenáři zajímavý zážitek, můžou však ale i nezkušeného čtenáře zdržet ve čtení a trochu i ochudit o nadšenost, neboť přemýšlí nad zajímavým, neznámým slovem.

Z celkového pohledu se však klaním k tomu, že román je napsán zajímavým jazykem i slohem. Má neotřelou zápletku, se kterou si velmi pěkně Dotlačil pohrál. Celkovému příběhu se toho tedy krom několika chybiček nic moc vytknout nedá, neboť se můžeme jen s údivem otáčet za touto prvotinou mladého Čecha. Pravda, není to nic dokonalého, ale umí to čtenářsky potěšit a celkové zpracování se povedlo. Autorova prvotina představuje zajímavý debut a budu doufat, že jeho další dílo, bude alespoň stejně tak dobré nebo snad i lepší. Mě tento autor jako jeden z mála přesvědčil o tom, že i česká díla mohou mýt neuvěřitelnou hloubku a za něco stát.

Proto bych byla nesmírně ráda, kdybyste se nad knihou zamysleli, a třeba si jí i přečetly. Možná budete mile překvapeně, tak stejně jako já. Ne kvůli propagaci, ale kvůli sobě. Ne každá literatura je alespoň trochu kvalitní, ale tahle kniha má značný potenciál, který byl uchopen a zpracován…

Tímto velice děkuji nakladatelství Host, za poskytnutí recenzního výtisku, neboť jsi jejich spolupráce nesmírně považuji!

4,5/ 5

Autor: Jiří Šimáček

Název: Malá noční žranice

Nakladatel: Host

Vazba: pevná, e-book

Malá noční žranice, byla taková jedna velká sázka. Pokaždé, když jsem procházela knihkupectvími a narážela záhadně na tuto knihu kde se dalo, řekla jsem si, že za přečtení přeci nic nedám. Pouštěla jsem se do čtení s očekáváním, neboť jsem ještě nikdy nečetla od Hostu nic, co by mě zklamalo nebo mě nezaujalo. A poslední kniha od tohoto nakladatelství – Procitnutí slečny Primové, mě na tolik zasáhla a mile překvapila, že jsem automaticky očekávala v její úspěch.

Příběh o jedné bláznivé české rodince v Brně, mě trochu zaskočil. Jistý podíl měl na tom samozřejmě sloh, kterým je kniha psána. Připomínalo mi to knihy Formánka, Hakla, možná trochu náznak i dalších českých mužských spisovatelů. Bylo již od první stránky jasné, že je to psáno českým mužem. To samozřejmě není nic špatného, ne každý spisovatel píše stejně jako ten druhý, ale tato kniha byla psána až neuvěřitelně zvláštně…

Vlastně, pokud se ohlédnu na zpět, sloh, nebyl tou největší překážkou pokračovat dál. Byla to čtivost. Tedy spíše nečtivost. U této knihy jsem si již někde od poloviny nemohla pomoct a pokračovat ve čtení dál. Ztrácela jsem chuť pokračovat v něčem, co jsem rozečetla a poztrácela jsem jakousi zvědavost, která by mi našeptávala, jak to celé skončí. Což je neuvěřitelná škoda.

Nestává se mi moc často, abych knihu odložila a nepřemýšlela o ní. Upřímně, stalo se mi to jen párkrát a jen u zvláštních knih. Tím netvrdím u špatných. Naopak. Jsem názoru, že kniha Malá noční žranice má jistě co nabídnout a čtenáře překvapit, nebo dokonce čtenářsky potěšit. Já bohužel k této skupině nepatřím. Nedokázala jsem nějak v této knize naleznout její skryté kouzlo, které by mě učarovala a já se do knihy s neuvěřitelnou fascinací ponořila. Poztrácela pro mě jakousi magii, kterou měla její recenzní předchůdkyně slečna Primová, přestože tyto dvě knihy nelze nikdy srovnávat pro nespočty důvodů.

Kniha spisovatele Šimáčka je místy drsně humorná. Máte chuť se smát, někdy dokonce přemýšlíte zda, je to autor myslel jako humor nebo drsnou připomínku. Žranice, je prazvláštní kniha, která sice není unikátem mezi českou literaturou, dovolím si napsat, že podobné knihy již nalezneme, ale přesto jsem jí četla s velkou nadějí až do konce, že mě něčím milým překvapí.

Přestože, má recenze nezní příliš pozitivně, nakonec to nebyla špatná kniha. Přinesla sebou mírnou dávku humoru, odpočinku a vzpomínek. Ovšem, co se nelíbí mně, se může naprosto krásné zdát Vám. Věřím, že se zde najde plno čtenářů, kteří v knize naleznou mnou postrádanou magii a krásu. Proto si knihu nejdříve přečtěte a teprve poté ji posuďte.

Tímto velice děkuji nakladatelství Host, za poskytnutí recenzního výtisku, jejíchž spolupráce si nesmírně vážím!

Knihu lze zakoupit na jejich stránkách nebo u všech knihkupců.

Window...

RC Review: Hon je ve skutečnosti jedna velká výzva

Arthur and George

Nelson´s Daughter

RC REVIEW: 2X MISTŘI KLASICKÉHO HORORU

RC Review: Husitská epopej II

RC Review: Osudová náhoda

RC Review: Všechno je definitvní

Certain Girls

RC Review: Co muži dali a vzali

RC Review: Kostičas

RC Review: Jiné životy Hynka Harra

RC Review: Malá noční žranice

2 / 5

WINDOW FULL OF LITERATURE...

WELCOME

Labels