Strom ztracených vzpomínek

2 Comments

Autor: Sahar Delijani
Překladatel: Jana Pacnerová
Nakladatel: Fortuna Libri
Počet stran: 276
Vazba: harback
Hodnocení: 8/10
Strom ztracených vzpomínek je nadčasové drama o třech generacích rodiny zmítané událostmi, a přesto pevné v kořenech jako strom, který stojí na zahradě jejich rodného domu. Je to strhující vyprávění o osudech žen, mužů a dětí v porevolučním Íránu, kteří nesmírně toužili žít normální život, studovat, milovat, vychovávat děti, prožívat běžné denní radosti i starosti. Bojovali za změnu, věřili v nový lepší život, ale osud je nemilosrdně a krutě srazil na kolena. Ale právě rodina a láska jim pomohly znovu vstát, hledat nové cesty a nové naděje mnohdy daleko od svých nejbližších. Pouto s rodnou zemí a těmi nejbližšími se nepodařilo přerušit ani vězením, ani odloučením, ani smrtí.

Do této knihy jsem se pouštěla po hlavě, plná rozpaků a očekávání neboť jsem nevěděla ani málo o tom, o čem kniha vlastně je. Narazila jsem na ní v knihovně a okamžitě si jí vypůjčila neboť mě opravdu hodně zaujala samotná obálka. Což se mi zalíbilo, protože někdy je opravdu třeba aby kniha svou obálkou upoutala čtenářovu pozornost.

Celý příběh se odehrává v rozmezí let 1983- 2011, což je neuvěřitelně krásně zpracované neboť po celou dobu knihy čteme o tom jak děti rostou, dospělí stárnou, staří umírají. Kniha nás vede celou etapou věku, jedné velké rozrostlé rodiny pocházející z Teheránu a nechává nás nahlédnout do neuvěřitelně temných minulostí a vzpomínek hrdinů.

Kniha na mě neuvěřitelně zapůsobila a už od první stránky jsem se do ní naprosto ponořila a kniha mě pohltila. Od knihy jsem nic nečekala, nevěděla jsem co to bude za příběh ale udělala jsem dobře. Musím sice přiznat že velice nerada čtu válečné knihy, hlavně ty podle pravdy a ze života ale jakýmsi způsobem mě k sobě táhnou a lákají. Už moje jedna z prvních knih ze skutečného života mě naprosto ochromila (To nejlepší z nás) a do dnes mám pocit, že je to naprosto báječná kniha. A teď takovíto příběh…opravdu nádhera!

Ačkoli se v knize vyskytuje opravdu hodně lásky a naděje, nijak nadějně to s nikým nevypadá a ani vypadat nebude. Jelikož je to opravdu příběh podle pravdy a ty zrovna nekončí jako v pohádkách, celou knihu se modlíte aby nastal ten klišé zvrat kdy si všichni šťastně vrhnou do náručí a vše dobře skončí. Tady se nic takového nedočkáte a opravdu ať doufáte jak chcete, jak usilovně, příběh vás vláčí dál za sebou, nenechává Vás vydechnout ale spravedlnost nepřichází. Pravda, jsou místy i slunečné okamžiky, občas někde něco se dobře vydaří ale není to nic velkého. Kniha je neuvěřitelně nemilosrdná, chladná, syrová. Je to vynikající příběh.

Musím podotknou, že pro někoho kdo nakrčuje nos i u nějakých průměrných fantasáren, tak bude tady u tohoto příběhu opravdu znechucen. Některé scény bych sice nejraději vynechala a nepřečetla si je ale musím uznat, že autorka má dobrý popis nechutných obřadů co se v knize dějí. Takže když neradi čtete o hromadných krvavých jatkách, knize se raději vyhněte…

Přesto vás nechci nijak strašit, nechci mluvit o knize jako krvavém, hororovém příběhu podle pravdy. Jak jsem už zmínila, příběh má i plno slunných stránek a u některých se usmějete ale převážně jsou to ty temné stránky. Je pouze na Vás jak se k příběhu postavíte neboť příběh má mnoho úhlů a lze ho soudit z mnoha úhlů. Mě se ale tato kniha líbila, autorka mě moc potěšila a čtivost tomu opravdu nechybí!

About Post Author

Christina

Morbi leo risus, porta ac consectetur ac, vestibulum at eros. Fusce dapibus, tellus ac cursus commodo, tortor mauris condimentum nibh, ut fermentum massa justo sit amet risus.

Window...